Míša * 27.6.2017
Ani nevím jak jsem se dostala do toho velkého domu . Nejdříve mne někdo nesl, a pak položil na studenou dlažbu. Slyšela jsem hlasy, bála jsem se …..
Bylo po Vánočních svátcích , pátek 27.12.2017, soused mi volal na mobil, že mám za dveřmi kočku, bylo mi divné, že s ní rovnou u mých dveří nezastavil. Dveře jsem otevřela, nebylo to přímo u mých dveří, ale v mezi patře, choulilo se tam něco bílého a malého.
Vzala jsem to vystrašené stvoření do bytu, domů , do kuchyně, kde jsou dlaždice, kdyby se počurala, přinesla kočičí záchod, položila jsem jí do zavěšené kočičí pohovky, která je na radiatoru.
Sice byla vyjukaná, ale v pohovce ležela a pozorovala, co se bude dít.
Paní tam s někým mluvila, měla tam ještě lidské mládě, které na mne moc jemným hláskem mluvilo, abych se už nebála, že u babičky mi bude dobře.
Pak mne vzaly do nějaké boudy a jely semnu pryč. Strašně jsem plakala a tam to semnou hrkalo, a poskakovalo, byla jsem k smrti vyděšená.
Všechno se se zastavilo, a zase jse se dostala do nějaké místnosti, kd to smrdělo desinfekcí.
Něčí jiné ruce na mne sahaly. Bylo to hrozné, ale nakonec mne paní schovala do te bedničky. Byla jsem za tu bedničku ráda, Říkají jí přepravka.
Veterinář na novém přírůstku nic neshledal. Ani ušní svrab nemá. Na otázku jak je kočička stará, asi 6 až 7 měsíců, jak mají druhé zoubky tak se věk s přesností nedá zjistit.
Pak mi bylo divné že má větší bříško. Buď někde dostala jídlo nebo má škrkavky, je březí, a nebo má FIP. Jasně. Snad to nejlepší by bylo že bude mít bříško s červíkami a nebo koťátky. Ale kočička se jménem Filoména (jméno bylo ten den v kalendáři, kdy k nám přišla), byla zdravá, a čistotná.
A tak jsem byla u paní domu doma, seznamovala jsem se s ostatními kamarády. Dostavala jsem dobré papaní a byla jsem v teple, prostě mi nic nesházelo.
Za nějaký čas jsem jela na kontrolu zase té paní doktorce, už vím, kde jsem minule byla. Ale co se stalo, nechali si mě tam, nic pak nevím, probudila jsme se až s nějakou košilkou přes celé moje tělíčko, motaly se mi nožičky, hlavička mi padala jednou dolů a pak do strany. Ale sláva, přišla si pro mne ta moje paní, prej je moje maminka, mňou chrrrr.
Doma jsme spolu lehávaly na gauči ale né na tom mém na radiátoru, ale tam kde se vešla má paní/maminka. Povídala mi, a chovala, jej já jsem se měla. Po nějakém čase jsme zase jely za paní doktorkou, prej mi musí rozpárat bříško, ale né maminka mě hladila, a utěšovala, že to nic není a že už budu velká slečna. A že musím mít taky pořádné jméno, na které konečně přiběhnu, po 4 měsících jsem na žádné neslyšela.
A tak jsem dostala v pořadí asi ještě 3 jméno, ale to už se musím na něj slyšet. A víte jaké? MÍŠA. Juj to je krásné jméno, a pak jak tam bylo to šššš to se mi moc líbilo.
No jo líbilo, ale zase mi něco bylo, takhle ráno jsem začala se dusit, chrčela jsem , natažený krček a lapala jsem po vzduchu.
A zase jsem někam jela a opět si mne tam nechaly, ale teď bude vyprávět maminka.
Jela jsem s Míšou na veterinu, hned mi jí vzali na prohlídku. Míša má otok plic. A tekutinu v bříšku. Teď jí dali na kyslik, odvodní jí. Udělají jí test na FIP. Chudinka moje malá holčička….
Odpoledne mi volali z veteriny, je stabilizovaná. Na 98% FIP není. Je to srdeční záležitost. Večer jí vysadí z kyslíku budou podávat léky na srdíčko. Voda na plicích je mizivá. Zítra si po 10 h mám zavolat. Pokud by se stav vylepšil tak by mi jí dali domů. Bude muset ještě ke kardiologovi ..
Máme po vyšetření na kardiologii a echo srdíčka.
Ortel zní: https://www.goisovka.cz/hcm/hcm-priznaky-vysetreni-a-lecba/ Otevři v novém okně
Má skrytou vadu srdíčka, tvoří se jí edém na plících, voda se jí drží v bříšku, srdíčko neustojí žádnou zátěž, s léky i bez nich jí dávají 3 měsíce.
Nastartovala to ta operace kastrace, ale kdyby kastrovaná nebyla a měla koťátka tak by nepřežila porod.
Srdeční levý sval je zbytnělý a nedává dostatek okysličené krve do těla.
Jen chvilku jsem polemizovala Míšenku dát uspat, ale jedna má dobrá známá mi řekla, hele to můžeš vždycky, zkus jí podávat léky a uvidíš.
A tak Míše dávám každý den 2x denně léky, ráno jiné a večer taky jiné, ještě že je ta při chuti, že je sežere jak malinu. Kočky jen tak něco nezbaští a ještě že to mají pravidelně každý den.
Tak prej sem moc nemocná, ale mne to nepřipadá, každý si semnu hraje, honím myšku plyšovou. Prej existují pravé myšky živé, říkal mi to tuhle kamarád Kuba, a že mi taky nějakou chytí, a pak jakože si jí ulovím sama, mňáuuu už se těším.
Víte na co se nejvíc těším? Když je ráno a maminka mně zavolá a to smím na kuchyňskou linku, a dává mi každý den ráno dobrůtky. Mňamky mňau.
Taky s celou naší smečkou kočičí jezdíme na chatu, kamarádi tam zůstávají a mne maminka vozí zpět domů, ale je mi doma bez kamarádů smutno, a tak jsem vymyslela plán s klukama, že se jako schovám a že mamka odjede sama beze mne.
No bylo to asi ode mne moc troufalé, protože na mne čekala až do večera, pak nešťastná odjela domů, a víte, co se stalo? Ráno na mne čekala zase s dobrůtkou, No je to možné? Že by mne měla tak moc ráda?
A tak další odjezd jsem se zase vytratila, ale to už na mne nečekala, a přijela asi až za dva dny, já byla z toho celá vyděšená, co že to je za divnou hru. A minulý rok jsem nepřišla celý týden domů. Byla jsem s Kubou na výletě.
Jóoo chodili tam k chatě cizí lidi a volali čičičičiči nááá, ale my jsme je s Kubou pozorovali, jak v ruce nic nemají. A tak jsme se pomalu odplazili a přišli, až přijela naše panička maminka.
A tak z jara 2018 malá Míša dávno přežila 3 měsíce. Což je moc dobře. Držím jí nadále palce.
